Úvod - prázdný pokoj, Warshak

🎥 6_3 roky prázdný pokoj,Warshak a dopady na dítě do jeho budoucího života

...neopakujte stejnou chybu jako já, nespoléhejte na to že čas to "napraví".. Nenapraví, dítě pod vlivem manipulace druhým rodičem vás  "opustí", a z toho je potom těžká cesta ven - hlavně tehdy, když jde o peníze.. Je čas zveřejnit pravdu - sleduj tento kanál na YT (https://www.youtube.com/@Zmenajevaznenutna) a hlavne tyto webovky  www.zmenajevaznenutna.com... 

 SMS od dcérky z 31.8.2025

"btw kompletujem si izbu a chcela by som si zobrat vsetky osobne veci z mojej bývalej izby, uz tam stejne nebudem byvat a niektore veci by sa mi fakt hodili, bolo by fajn ak by som tam niekedy v blízkej dobe mohla zájsť a zobrat si to"

   !!!  Proč si tyto zásadní věci z oblasti psychologie níže musí rodiče zjišťovat sami? Proč nejsou automatickou součástí každého soudu - zarámované v každé opatrovnícke soudní síni a kanceláři soudce? Kde jsou všichni ti terapeuti a psychologové, kteří musí o těchto dopadech na dítě vědet a který s těmi detmi přicházejí do styku a píšou zprávy pro soudy? Co způsobí s dítětem toto neřešené násilí formou manipulace když soudní spor o dítě trvá x let ale ze zákona má trvat 6 měsíců ???  Řešením je zákonem nastavená vysoká pokuta pro soud - napr. 100.000 Kč za každý soudní spor a každý měsíc pro obecné soudy když tuto lehotu 6 měsíců překročí.. To by bylo zrychlení na opatrovníckych soudech, šlo by to? Stačí "to dát do zákonů" ze strany zákonodarce.

------------------------------------------------------------------

Vybrané citace z knihy celosvětově známého amerického psychologa Dr. Richarda Warshaka, který popisuje důsledky Syndromu zavrženého rodiče ve vztahu k dětem a jejich budoucímu životu (strana 357-360) 

"Bezdůvodně odcizené dítě k rodiči chová nenávist, která potlačila dřívější lásku. Jeho psychický stav má v sobě rozpor, který nelze vyjasnit, pokud ho dítě samo nevezme na vědomí. Psychologové takovýmto rozporům říkají nevyřešené pocity nebo nevyřešené vztahy a popisují tak to, že nejsou zpracované. Většina odcizených dětí se nevyrovnala nikdy se svými city, které k rodičům chovají: spíše je kdesi uvnitř odsunula do pozadí a snažila se je nebrat na vědomí. 

Dospělí, kteří skutečně v rukách neschopných rodičů trpěli a následné své pocity zpracovali, jsou svým rodičům schopny vyjádřit širokou škálu pocitů: lásku, soucit pro chyby, které se staly v jejich výchově a přispěli k tomu, že sami jako rodiče potom zklamali, lítost nad tím, čeho se jim nedostalo…. Něco takového člověk se syndromem zavrženého rodiče nikdy nedokáže a brání mu to v navazování kvalitních mezilidských vztahů. Psychoterapeuti vědí, že obecně platí, že dospělí, kteří si jsou vědomi svých láskyplných citů k rodičům, mohou dát více lásky svým partnerům a rodinám. Jsou z nich lepší manželé, otcové a zeťové, případné manželky, matky a snachy. 

Příklad: MUŽ/ŽENA, který si neuvědomuje láskyplné pocity např. ke svému otci, 

- má větší problémy udržovat si kvalitní láskyplný vztah k vlastním dětem

- pokud nedokáže ocenit význam otce ve svém životě a uznat ztrátu, kterou utrpěl tím, že otce ve svém životě neměl/a, si nedokáže jasně uvědomit vlastní důležitost v živote svých dětí

- Muž/žena, který potlačují své vlastní city, jsou méně citlivý vůči pocitům partnera a dětí

- Muž/žena, která neudržuje kontakt s otcem/matkou a se jejich širší rodinou, ochuzuje životy svých dětí o dědečka/babičku a svého partnera o podporu, kterou by jí mohla širší rodina poskytovat. 

   Když děti trpící syndromem zavrženého rodiče v dospělosti případně nakonec zjistí, o co všechno byli připraveni, a uvědomí si, jak nesmírnou bolest jejich chování způsobilo milovaným lidem, trpí nesnesitelnými pocity viny a smutku. 

   Toto utrpení má přímý vliv na jejich manželství a děti. Je-li u dětí rozvedených rodičů vyšší pravděpodobnost rozvodu, je toto riziko několikanásobné vyšší u dětí, které jednoho z rodičů úplně zavrhly. Samy už zažili situaci, kdy dříve milovaného člověka začali považovat za postradatelného." 

…říká se, že nejtěžší ztrátou, se kterou se musí člověk vyrovnávat, je smrt vlastního dítěte. Nakonec se však většina truchlicích rodičů s tragédii vyrovná a utrpení se otupí. Jejich bolest, přestože je stále přítomná, je už utlumená. Někteří lidé se domnívají, že bolestní ztráta, kterou prožívají zavržení rodiče, je jěště komlikovanejší, dlouhodobější a hůře řešitelná. Jejich dítě je pryč, ale oni nevědí, zda odešlo navždy. 

   Toto je moja dennodenne opakujúca sa živá smrť - večer s ňou zaspávate a ráno po prebudení vás víta s otvorenou náručou, hneď ako otvoríte oči. 3 roky, vkuse a bez prestávky...